Něco o mém úrazu

A teď bych ráda napsala něco o mém úrazu.

    Když to vezmu od chvíle mého "procitnutí", tak si vybavuji pár okamžiků. 

1) probudila jsem se v sanitce, ale netuším odkud kam.

2) Probudila jsem se v Hradci Králové v noci a ptala jsem se celými větami kolikátého je a že mi je zima. 

3) Pamatuji si, jak jsem ležela v nemocnici, byl tam taťka s mamkou. Kapala mi infuze a já ji pořád zavírala.

 4) Mamka mi vždy pouštěla pohádku na spaní, nebo mé oblíbené kapely. To ji poradili v hradecké fakultní nemocnice na neurochirurgii, kde jsem ležela, abych mě stimulovali mé vzpomínky. 

    Další otřesné bylo, když mě vezli do sprchy a kterýkoliv dotek mé pravé ruky mě neuvěřitelně bolelo a křičela jsem. Poté mi říkali, že jsem měla zánět žil díky infuzi, na které jsem byla dlouho napojena. To jsem byla ve fázi tak 6letého dítěte. Lékaři ale upozorňovali, že mohu skončit jako ležící a potřebovat asistenci při všem.

    Jako včera si pamatuji moje úplné probuzení. Byla jsem již v pardubické nemocnici na neurologii. Byla jsem velmi smutná, protože jsem si myslela, že ,mě rodina opustila. Za několik dní přišla maminka. Byla jsem štěstím bez sebe! Vysvětlila mi, že byla chřipková epidemie a byl zákaz návštěv. A pak mi řekla, co tam vlastně dělám. Že jsem na závodišti spadla z koně a byla jsem ve velmi těžkém stavu. To jsem mluvila jen hesly, ale vytvořit celou větu byl problém.To už jsem byla na úrovni tak 9letého dítěte. 

    Po částečné propuštění z nemocnice na svátky jsem přijela domů. Rodina byla šťastná. Ale můj dědeček byl tak šťastný, že jsem "v pořádku", že to jeho srdce nevydrželo a dostal plicní embolii druhý den ráno. Po dvou dnech zemřel a babička dostala mrtvičku, ze které se naštěstí dostala téměř bez následků. Úraz se mi stal ve čtvrtém ročník zdravotnické a sociální školy v Chrudimi, 5. září 2009. 

    28. prosince, na mé narozniny jsem ale jela na závodiště, podívat se kde se mi to stalo. Tam jsem se svezla v kroku na koni mého kamaráda. Samozřejmě jsem byla obrněna přilbou, vestou a kolem mě mamka, správce atáje, vodič, sestřenice, která mi mimochodem udělala první pomoc a přátelé. Od té doby na koni, na kole, na bruslích, na snowboardu jedině s přilbou. Z uzavřené stydlivé holky, která se bavila jen o koních a škole a kluci apod. bylo pro ni pasé se otočila o 360 stupňů a byla velmi otevřená, a perverzní. Ale teď už snad ne, jako před pěti lety! :D 

    Poté jsem zkoušela dodělat střední školu v Chrudimi, ale ta se mi kvůli mému stavu bohužel nepovedla a proto mi doporučili Obchodní akademii v Janských lázní. Teď tu studuji a jsem v předposledním ročníku. Kdyby vás něco ještě zajímalo a mém úrazu, můžete se podívat na www.ceskatelevize.cz